Ne vždy jde všechno podle plánu, a tak nás nepředvídatelné okolnosti donutily změnit i "expediční" pohlednici :-)

Nevado Chopicalqui 6354 m
I přes nevlídnou předpověď počasí, jsme se nakonec rozhodli opět pro hory. Holt zkusíme zase nějakou šestku. Na Alpamayo již čas nezbývá (delší přístup) díky tripu do Ekvádoru. A hrdě zapomínáme na choďák na Pisco, hlavně nemá šest tisíc, což by Aldu mrzelo:)
Vybíráme Nevado Chopicalqui (6354 m) v těsně blízkosti Huascaranu. Není to prý sice moc velká pohoda (aspoň tedy nyní, když tam nejsou lidí), ale zase bychom tam nemuslei bloudit. Od 5600 m se jde +/- hřebenem. Máme trošku fofr, aby Alda stihl odletět za rodinou, na čemž trvá :) Letí o den dřív než já s Lišinem.

Necháváme se odvézt autem (zase přes Rusolu) do národního parku Huascaran kolem proslulé lagunyLlanganuko až k zatáčce do 4300m, odkud se vycházi na copikalky. Cestou se stavíme u památníku československým lezcům, kteří zde zahynuli v lavině v roce 1970.
Zase máme na zádech 30 kilové mrchy. Po půl hodince potkáváme na sestupu skupinku 4 polských lezců s guidem a s nosičema. Jsou to jediný kopcolezci, které v horách potkáváme za tři týdny. Na vrchol se nedostali, pouze do výšky cca 5900 m, kde nepřekonali serák. Ale prý pokud lezeme ledy, tak OK. No popravdě řečeno, toto místo patřilo k tomu nejlehčímu, co jsme museli dále překonat. Ale docela dobře nám poradili cestu do kempu v 5100m, a pak i do výškového. V nižším stavíme oba stany - Charge i Expeda. 2. den do dalšího tábora pod sedlo v 5600m bereme pouze Expeda. I ve 4 lidech OK.

Jsme rádi, že máme cestu po polacích lehce našláplou, a že zbytečně nebloudíme mezi trhlinama s dost minimostíkama a serákama. Je tam i pár trochu lezeckých úseků, které jsou nahoru OK, za pár dní jsem tam však při sestupu kluky dojišťoval přes cepíny a opatrně slejzal. Z místa pod sedlem jdu ještě kus na hřeben prošlápnout cestu na druhý den; do cca 5800 m.

Kamílek je opět KO, chudák, a tak plánujeme výstup ve třech - já, Alda a Lišin. Chceme vyrážet ve 3 ráno.Budík na 2h nás však probouzí do hustého sněžení a mraků (napadne kolem 10 cm sněhu). To se přesně hodí do našich „letošních ...“, kdy nic nejde podle plánu :) Je to v háji.:( Další budící pokus na 4h, ale je furt stejně, hnus. Až nakonec v 5h se to trochu roztrhává. Zkusíme to!

V 6h už vycházíme. V 5900 m přelejzáme „finální“ polský serák. Dokonce tam vrtám aspoň jeden psychologický šroub. Je však jasný, že dolů musíme slanit z kotvy. Dobírám kluky a hrnem dál. Teď již úplně bez jakéhokoliv náznaku stop. Občas je sněhu hodně nad kolena, občas vyfoukaný firn. Před dalším lezeckým úsekem odpadá Lišin. Nechce zdržovat. Prý počká, abychom si mohli vzít na sebe kotvy a lano. Hodí se. Opět lehce bloudíme, počasí se dost mění. Občas mlha, drobet sněžení, občas se to naštěstí rozfouká, takže chytnem směr. Je tam pár míst, do kterých se Aldovi moc nechce, ale tentokrát mu dávám méně na výběr :) Už jsme dost vysoko a počasí se lepší. Počítám už s tím, že budem sestupovat za tmy. Nejtěžší místo nás dokonce čeká asi 100m pod vrcholem za hřebínkem. Uff, tak na to nebudu mít palici to slejzat bez jištění. Holt obětujeme kotvu a slaníme.

V 16.30 summit. I se to na chvíli otevře a jsou výhledy. No, ale honem dolů, za 2h je tma a nahoru jsem šli 11h a to jsme se neflákali. Takže oblíct, čelovky a hurá dolů za Lišinem (ten tam na nás čeká v záhrabu asi 8h :). Ale je v pohodě, prostě Lišin :).

Noční sestup žádná procházka není. Aldu na blbých místech dojišťuju, on mne občas zajistí zespoda přes naší poslední kotvu. Ale nedá se dát žádné průběžné jištění, takže je to jen tak na oko :) Lišin na nás čeká před naším posledním slaněním, neboť nám dochází kotvy (trochu jsme jejich počet podcenili :( - hodilo by se jich určitě tak o pět víc) a šrouby do toho zavrtat nejdou. I cepíny většinou špatně drží a prořezávají se.

No, ale nějak to dobojujeme a v 22.30 jsme u Kamílka ve stanu. Hodinu po té začíná sněžit a neskončí do druhého dne, takže sestupujeme v pěkném hnusu až k silnici, kde již máme opět zjištěn odvoz do „našeho“ hostelu Gledel na velkou večeři.
A teď již píšu z Huarazu, kde si dáme večer pár pivek:) Bohužel již bez Aldy, kterej musel mazat na letiště do Limy.
     

Huascarán 6 768 m - 2.část
opět start někdy po 4. ranní, zpět u stanu jsme v cca 10h - samozřejmě bez vrcholu :(
tentokrát nás zastavuje asi 70 stupňová stěna ledu, na kterou již Alda “neměl hlavu” (předtím jsme již překonali několik ne zrovna “friendly” úseků)
těžko říci, zda by po překonání tohoto úseku v 5700 m bylo vyhráno, ale vzhledem k tomu, že sólo pohyb mezi děsivejma trhlinama, by byl moc velký risk, je rozhodnutí jasné… jsme parťáci, sestupujeme společně (letos si již hory vybraly moc velkou daň, i mezi mými kamarády a já již …)
prostě musím konstatovat, že se nám v tom posezonním “ledovcovém bordýlku” nepodařilo najít průstup do sedla :( - ale víte co, Huascarán tam ještě nějakou dobu bude a třeba se tam někdy vrátím na aklimatizační výstup před nějakým pákistanským vyšším kopcem
Kamílek a Lišin již na výstup nepomysleli, a tak jsme začali sestupovat společně (nechtělo se mi další 2 dny hledat jinou možnou cestu a aby na mne museli všichni čekat a ani jsem moc nevěděl kde? a opět to již zmiňované – trhliny a předpověď počasí taky nenahrávala…:(
tudíž – zbavme se smutku a hurá sestup na prosluněnou chatu, kde vaříme, fotíme, točíme a hlavně odpočíváme – dnes jsme s Aldou sestoupili cca 1100 m s cca 30 kilovejma mrchama na zádech a před tím 2 noci moc nespali – kluci toho mají taky dost – zbylých 1600 m si necháme tedy na ráno
z chaty sestupujeme přímo do Mushe, parádní přímou cestou, kterou však prý oslíkaři nahoru nesmí chodit – prý nějaká dohoda “komunity” – nechápeme (když zjistíme, kolik jsme si mohli ušetřit 1. den – seňor Cordero je podruhý mrtvý :)
večer si již užíváme domácí večeři u madam Rusuli v Gledelu
další den s jejím doprovodem jedeme naším Dodgem (umírá cestou jen 2x – ten Dodge) “na kaktusy” – akorát nám paní zapomněla říct, že to je uzoučkou silničkou do sedla v 4300 m, takže 2 kiláky převýšení – ale super – kaktusy a výhledy!
opět by to byl úplný luxus na kolo – nahoru asfalt, dolu 2 km z kopce terénem s výhledy …že by???:-)
…a co dál …? … bohužel venku již skutečně přichazí dlouho avizovaná a posunutá fronta – začíná pršet a předpověď na další dny je neveselá, Alpamayo již tedy vůbec nepřipadá v úvahu :(
chtěli jsme “pověsit” další pytel :), na některou bližší “šestku”, takhle se ještě budeme rozhodovat …
PS: Zakazujeme našim kamarádům zasílat zprávy o:
1. krásném počasí v ČR
2. otázky o tom (Kamílkovi), zda si užívá hor i bez aklimatizace?:-) – 3 dny mu bylo blbě
3. něco o moři, plážích, zmrzlině apod.
…nehodí se obzvláště ve chvílích, kdy nasazujeme své zdraví až život pro slávu nejen naší, ale i CS republiky :)

…ono to sice z toho našeho vyprávění asi zase tak nevypadá, ale nemám pocit, že bych tu nějak extra odpočíval :))) – ale kvůli tomu jsem sem nejel, ne?:) …sakra to kolo mě láká, už mi chybí

      
Vzkaz pro mé partnery 

Nejdůležitější je podpora z domova :)
Zde cituji SMS jednoho z mých nejlepších kamarádů Káji, který reagoval na náš výpad do Ekvádoru:
“Cha cha průser Ekvádor:) Tomu říkám do detailu připravená expedice – já bejt váš sponsor, tak nejdřív zabiju vás a potom sebe:) Pozdravujte se navzájem, a ať se daří líp než doteď:)Ekvádorsky miluju tě se řekne „Yo te guiero :)”

A to ještě nevěděl, jak nás vypráskal i Huascarán:)

Tudíž zde vzkaz:

Mým (národům) partnerům:)
Dovoluji si oznámit mým váženým partnerům, že jsme se vlastně nikam na vrchol nevyhrabali. Nicméně mámenafoceno a natočeno velké množství, myslím, super materiálu. Když je ve výpravě pohoda, můžete se těšit všichni – klípky, fotky, projekce apod. Věci fungují. Používám, testuji, libuji si. Vše funguje, jak má. Aspoň mámodzkoušeno na K2. Díky.

Huascarán 6 768 m - 1.část 
snažíme se poshánět v Huarazu info s aktualními podmínkami na Huascaranu ve všude doporučovaném Case de Guias (mají zavřeno lenoši – asi je již po sezoně)
naštěstí nám info podává ”bodrý” stařík od naproti v nějaké renomované CK – “idealní podmínky pro výstup a spousta lidí” – fuj pruda :) – pro jistotu od něj kupujeme sněhové kotvy, jimiž ho po návratu do Huarazu přerazim :)
rychlý přesun do Yungay do “českého” Hostelu Gledel, kde předávám dárky od Radka Jaroše a Misky paní Rusole – je uplně rozplakaná (už je to osm let, co jsem tu byl naposledy)
ráno přesun do Musho, kde nám místní El Capo Abraham Cordero pronajímá 4 osli do BC (odtamtud je to již jen 3h s krysama k chatě přes “ty zkurvený kluzký plotny, říka Alda” :)
chata je samozrejmě otevřená – proč se ty gringos tak blbě ptají, diví se senior Conrado:)
avizované davy staříkem z Huarazu se scvrkly na 4 mexičany, kteří nejspíše bloudí kolem Huascaranu ještě nyní, neboť po nich nebylo ani vidu ani slechu:)
večer přicházíme k neprodyšně uzavřené chatě a v tento moment se señor Cordero dostává (stejně se “staříkem odnaproti” z Huarazu) na náš BLACKLIST:)
naštěstí nacházíme otevřená dvířka od spižírny, kde pohodlne nocujeme
s Aldou se pokoušíme od 3. hodiny ranní prostoupit až do sedla s vynechaním 2. výškového tábora v 5200 m (po něm nacházíme jen pár odpadků a to ještě v cca 5100m, výš nic (jsme dobře zaklimatizovaní, takže šance by byla)
ledovec vypadá uplně “úžasně” – tolik trhlin jsem naposledy viděl na Gashi při výstupu do 1.výškového tábora - takže tam “běháme” sem a tam a snažíme se někudy projít
je pozdě a bojíme se pádu seraků, a tak nakonec stavíme stan v 5400 m a vzhlížíme si možný průstup na ráno – klasická “traverzová” cesta je nejspíše uzavřena velkým sérakem :( a přes odtrhovou trhlinu se k ní dá i špatně dostat - OK zkusíme projít levou stranou Garganty – ale víme, že to bude boj...
je zde naprostý klid, nikde nikdo, jen Lišin s Kamílkem nám tady chybí – doktůrek se teprve aklimatizuje a tudíž jdou za námi až odpoledne, ale již se jim nedaří prokličkovat ledovec až za námi a zaléhají asi 200 výškových metrů pod námi
to bohužel znamená konec jejich šancí o vrchol, neboť mi chceme vyrazit brzo ráno a pokusit se dát vrchol bez mezipauzy v sedle – chceme jít nalehko, neboť je nám jasný, že nás čeká trochu lezení, a to se mi moc nechce s těžkým báglem (taky máme postavený větší a těžší stan Hannah Exped 2, lehčí Charge mají kluci níž) – tak trochu počítám s možným bivakem v sedle (přeci jenom peří od Carinthie hřeje:)
 
          
Chimborazo 6 268 m - malé resumé 
Chimborazo je nádherná sopka s impozantním výhledem a snadným přístupem – asi se tam někdy ještě mrknu :) (teď již nemělo smysl čekat a dávat další pokus, Kamílkovi se po nás stejskalo:)
Pro výstup jsme měli sehnat asi více info – ale když v autě byla ta mapa:)
bohužel nám docela chyběl matroš z Aldova báglu – hlavně dlouhý lana na případný bezpečnější sestup slaněním určitých úseků
nevím, zda podmínky, které jsme tam měli, jsou standardní, či zda skutečně v sezóně (ta je prý v červnu a v červenci a pak prosinec a leden) je více sněhu a firnu – pak si ten výstup umím představit o dost lehčí a to i jen přístup do sedla pod ledovec
…tak jsem docela zvědavej, jak budou vypadat nyní ty “naše” kopce v Peru, kam jsme se přesunuli

NEDĚLE:
Start busem z banánových plantáží v cca 150 m přes sedlo ve 4 000 m. Do Riobamby (bylo by to nádherný na silničku – příště :) – a hned pod vstup do parku v 4 300 m (tam spíme) – Ještě tentýž den “procházka” na lehko do 4 800 m.
PONDĚLÍ

Autem do 4 800 m, pak pěšky do 5 100 m – nad zavřenou chatu Whymper – stan stavíme v cca 5 100 m a kolem poledního aklimatizační výlet do cca 5 700 m – normální cestou pod ledovec, o které se později dozvídáme, že se již neleze
Je nám jasný, že tam vícekrát nepůjdeme – padající šutry mi připomínají loňskou stěnu Lhotse, odkud jsme s Radkem loni zdrhali – prostě FUJ
Ze sedla hledáme v mlze 2. výstupovou cestu na sestup – nakonec je z toho přísná alternativa, aneb prvosestup :)
U stanu jsme až v 18 h, je jasné, že Lišin není ok, neboť ani nehulí:).

ÚTERÝ
V 1 hod vyrážíme s Aldou směr up (Lišin je KO - výška) – pokusíme se najít 2. výstupovku do sedla a pak se uvidí.
To se nám bohužel nedaří, a i přesto, že jsme nahoře rychle, nedokážeme se dostat do sedla – přes 1h kufrujeme s čelovkama, pak sedime 1.5h v 5300 m a čekáme na světlo
Až pak “cestu” nalézáme, ale další peklo – hroznej traverz nad propastí s volnou sutí a létajícíma šutrama pod nohama (je nám jasný, že se nám ani tudy nebude chtít jít dolu a zvolíme náš prvosestup z předchozího dne – sice o 2 hodiny delší, ale bezpečnější)
Dále jde vše jak po “másle” :) - mačky, sedáky a výškový Lowa boty nasazujeme v 8h a domlouváme se, že ve 12h otáčíme, neboť máme vypozorováno z předchozích dnů, že se kolem 14-15h kazí počasí a hlavně delají hnus a mlhu:)
Ooo jaké bylo mé překvapení, když místo tak trochu očekávaného rychlého firnu nás čekal hned od začátku tvrdý led, na něm 1-2 cm krusty mezi kajícníkama – svah cca mezi 25-40 stupni – ve firnu nádherný lezení (mozná i na sjezd na lyžích) – v těchto podmínkách to však bylo peklíčko...
Svah prostě uplně na h…, nedá se lézt ani s 2 zbraněma, ani pořádně chodit
Všude popadaný trasírky po předchozích výpravách (mlha je tam asi častá záležitost), ale myslím, žeminimálně pár týdnů se o výstup nikdo nepokoušel
Chvíli pozoruju Aldu, jak mu to jde v ledu a vypadá ok, takže jdeme… lezeme volně – jištění by zde děsně zdržovalo a ani trhliny nijak nehrozí
Bohužel se dneska začíná kazit počasí už kolem 11h a my jsme ještě asi tak 300 m pod vrcholem v cca 6 tis. A před náma je terén stále stejný, příšerný, hlavně na sestup
Rozhodujeme se otáčet a čeká nás hodně opatrný sestup – Alda si nedobrovolně vyzkouší jaké je brzdění cepínem v 6tis.
Bohužel je tady již mlha a tak dolu žádná hitparáda
Naštěstí se nám podaří najít sestup z ledovce a dolu pokračujeme naší cestou ze včera (jsme však již o dost více unaveni, a tak si to pekně užíváme)
Za již kouřícím :) Lišinem ke stanu přicházíme před soumrakem v 17:30
Začíná sněžit a nás čeká další noc nad 5 tis. Ve třech osobách ve výborném útočném Hannah stanu Charge pro 1-2 osoby (větší Exped zůstal v Aldově báglu)

Alda dorazil, ale bez báglu
Co teď? – Čekáme do rána a pak stejně bez Aldovo batohu odjezd směr Ekvádor, neboť Kamílek musí vycestovat mimo Peru a tam bychom se měli obejít bez Aldovo věcí – necháváme bágl poslat tedy zatímdo Huarazu (pokud dorazí)
Kamílek nachází v autě mapu Chimboraza (6 310 m) – no tak proč ne, že? :) – Když už máme mapu …:)
Začíná roadtrip dlouhý cca 1 300 km do Ekvádoru
Bohužel nám postupně vypovídá služby naš Dodge, který dojel z Kanady až do Peru (normálně si chcípá, kdy se mu zachce. Pravda, jednou za to mohli světla – no chápete to – Když jsem nesvítil, byl průser s policajtama, když jsem svítil a šli jsme na oběd, byl průser s baterkou:).
Občas umře (na neurčito) naštěstí na super mistě – třeba v serfařském městečku Marcora či třeba v pátek v noci v nějaké díře hned u “Cerveza express – nonstop” – takže je večírek místo toho, abychom započali aklimatizaci:) s přespáním ve 4 000 m.
Dochází k několika opravám (dokonce na jeden odtah došlo)– již známe automechaniky snad podél celé PanAmerikany :) - Víte co je to “bobina” …?
Na peruánsko-ekvádorských hranicích jsme v pátek odpo – zde Kamílkovi oznamují, že ho už letos do Ekvádoru nepustí :) - paráda
Nepomahá ani jeho proslulý kukuč – nakonec však přeci jenom ukecává mladší kolegyni aspoň na 4 dny– pod hrozbou deportace z Ekvádoru (do Čech, do RnW? :) a 300 dolarovou pokutou za každý den navíc
Začínáme spěchat
Nám pivko z předchozího dne pomohlo – autu nikoliv
Takže po ujetí dalších cca 200 km opět umírá a tudíž padá rozhodnutí, ze my tři pokračujeme busem a Kamilek se vrací do Peru a zkusí další opravu
Je to pro nás docela sranda, neboť ani jeden z nás neumíme španělsky a jedinou dobrou duši (nádherná mladá Ekvádorka), která mluví anglicky a ptá se nás, zda nejsme ztraceni a zda nepotřebujeme pomoci, odhání Alda se slovy, že vše OK (PS: ženáče s děckem už na “expedici” neberu)
 
     
EKVÁDOR - protože:  
1.Kamílek prohrál svůj boj s úřady
2.zjistili jsme,že tam jsou taky kopce,dokonce největší na světě - takže... třeba něco zkusíme
3.prý je tam na serfovaní lepší moře
4.ještě jsem tam nebyl
5.nadchli jsme se pro roadtrip

„Expedice se rozjela na plné obrátky“ 
s odletovým Mnichovem jsme se nepotkali ve střízlivém stavu, aneb předodletová rozlučková párty v RnW byla, jak má být
lehká 2 kilová nadváha prošla, nicméně přes kontrolu jsem musel jít ve výškových botech – klasika:)
asi to dost překvapilo Amíky v Atlantě, neboť nám hned sebrali otisky a fotili si nás – pitomci:)
Lišin si v Duty free kupuje karton, aby měl co dělat při čekaní na letišti, hned mu ho seberou a vydají až v letadle
tak aspoň máme čas učit se s novýma GoPro kamerama, které nám byli přivezeny do RnW na party - takže si prd pamatujeme
v Limě nastává vážná situace, neboť zjišťujeme, že Lišinovi nefunguje telefon a ja jsem vybitej... domluva s Kamílkem však zněla - napíše nám jméno hotelu...
obávali jsme se, že budeme muset počkat do východu slunce, abychom telefon dobili přes Goal Zero solary
stejskalo se mu - čekal... ufff
Alda se bez báglu zasekl v Miami - doletí o den později
v Limě je nic, jen ponorka, tak hurá do ní... jako před lety, když jsem tu byl naposledy
takže vlastně vše dle plánu:) doufáme, že Aldovi klapne přílet a budeme moci na noc odjet do EKVÁDORU
PS: ptáte se proč EKVÁDOR? To se dozvíte zase příště...

     
Příprava a balení - Jižní Amerika
Už mne zase čeká balení. Naštěstí mám spoustu materiálu již vyzkoušeno a vím přesně, pro co šáhnout. Týká se to hlavně spodního prádla od českého výrobce a mého dlouholetého partnera Progress Sportswear. Určitě od nich přihodím i několik středních slušivých vrstev, ať vypadám na fotkách dobře:-). A nejteplejší drtič mrazu bude opět od osvědčené Carinthie. Stejně jako péřové spacáčky.

Ještě nejsem úplně zahojen s prstíkama (stále prochládají), ale doufám, že Lowa botky Expeditions 6000 mi zaručí komfort.
Předpokládám, že se mi podaří otestovat novou výbavu. Používat tedy budu v jihoamerickém prostředí pohoří Kordillery brýle JULBO, technické oblečení značky Ternua a Hannah. Výbavu doplním osvědčenou kombinací z "výletů" předešlých, tedy beru s sebou stany od Hannahu a ponesu je v batozích Osprey.

Celou naši akcičku budeme dokumentovat na GO-PRO kamerky, které budeme dobíjet (a nejen je) ze solárního systému firmy Goal Zero. To je naprosto geniální věc, kterou jsme již s Radkem používali na Annapurně.
Letos mi výživu připraví Ivan Rybařík z Čistého sportu a jeho tým.
Pokud to šlo, trénoval jsem na kole či během v přírodě, ale pro trénink přímo v Plzni mi posloužilo fitness na Slovanech. No a v neposlední řadě (přeci jenom tam mají pivo na každém kroku a kdoví, co se může stát:-) je důležité výškové pojištění od Alpevereinu, které zřizuji přes Alpy.cz.

Blíží se nám odlet...

Já mám za sebou konečně pravý léto, za poslední roky jsem si ho moc neužil. Buď jsem byl někde na expedici, či jsem se vrátil z expedice pěkně "poničený", a letní období jsem využil k léčení "bolístek". Počasí ovšem letos stálo na mé straně a já si ho užil nejen v Čechách či v přilehlých destinacích (hlavně Alpy). Krásné počasí přímo nahrávalo k výbornému tréninku a přípravě na další "výlet". Díky tomu se mi podařilo dostat se na lepší tréninková čísla než v rocích předchozích - na kole mám najeto cca 6 tis. km, a naběhal jsem něco k tisíci kilometrů.

Po odložení společné expedice K2 s Radkem Jarošem a Petrem "Miskou" Maškem na rok 2014 jsem se rozhodl letošní rok vyrazit opačným směrem. Letos se vydám do Jižní Ameriky, do pohoří Kordillera, kde bych se měl pokusit o vrcholy Huascarán 6768m (nejvyšší hora Peru) a Alpamayo 5947 m, která je svým vzhledem považována za jednu z nejkrásnějších hor. Na výpravu vyrazím s osvědčenými parťáky již z Gasherbrumu I - Martinem "Lišinem" Liškou a s doktorem Kamilem Havlíčkem. Přidal se další výborný kamarád Aleš Bílek. Kdo kluky zná, ví, že se jistě můžete těšit na spousty veselých zážitků, fotek a videí. Uvidíme, jak se nám budou dařit výstupy, neboť odlétáme již na samém konci lezecké sezóny, ale aspoň tam již budeme sami. A hlavně - dobrá parta přebije i možnou nepřízeň počasí!

Informace můžete průběžně sledovat zde na webu nebo na FB: Honza "Tráva" Travnicek